RODINNÝ DŮM SLEZSKU

Stavba je pojata jako téměř skulpturální záležitost, kde se symbioticky doplňují jednotlivé hmoty i materiály. Výrazným aspektem tohoto návrhu byla také práce s místem, provázání domu se zahradou a důsledná práce s přirozeným světlem.

Do formy stavby se propisuje především zaklesnutí dvou základních hmot – horizontálního piedestalu společenské části domu (tedy s ložnicí rodičů) a objemu druhého nadzemního podlaží, který je výrazově spjat se skladem v přední části domu a zároveň se materiálově propisuje do stěny při terase. Celkovou kompozici vhodně doplňují konstrukce krytého stání, pergoly a vzniká tak téměř skulpturální záležitost, kdy celek nepůsobí v okolí rozlehle, ale citlivě kombinuje horizontální a vertikální elementy. Při pohledu z ulice hmota domu graduje on nižších prvků oplocení, nástupního prostoru, přes světlou horizontální hmotu, až k vystupujícímu druhému podlaží.